Zemřel Petr Maršálek, hlas motokrosu

Dne 20. října 2024 ve věku nedožitých 62 let po krátké těžké nemoci navždy odešel Petr Maršálek (rozený Hutňan), výrazná osobnost stříbrského veřejného života. Vzpomínejme na něj po zásluze v dobrém.

Když jako smělý mladík hluboko v 80. letech 20. století dokázal o svých rétorických schopnostech přesvědčit krajskou zkušební komisi, stal se patrně prvním oficiálním moderátorem a diskžokejem ze Stříbra. Odtud byl už jen krok k vybudování legendárního Mini klubu, zde v jeho rodném městě dosud nevídané diskotéky západního střihu. Během svobodných devadesátých let se stříbrské taneční večery přesunuly do velkého sálu kulturního domu, ale Petr se jako DJ prosadil také do Mariánských Lázní či Karlových Varů, později jej osud zavál dokonce do Brna.

V posledních desetiletích se Petr Maršálek intenzivně věnoval ozvučování a moderování sportovních a společenských akcí. Terénní závody motocyklů, atletika, hokej, psí závody, diskotéky, svatby, srazy, mítinky, tam všude hrála jeho výkonná technika a zněl kultivovaný hlas. Dominantní roli měl samozřejmě motokros, pro který odvedl velký kus práce i jako organizátor a propagátor. Byl jedním z kurátorů trvalé expozice motokrosu, která patří mezi chlouby městského muzea ve Stříbře. S neustále posilovanou zvukovou aparaturou se postupně prosadil i na ta největší tuzemská motokrosová závodiště, dvakrát dodával zvuk stadiónu na pražské Markétě pro mistrovství světa na ploché dráze. Veřejnost po léta těžila s jeho aktivity. Řadu akcí, na kterých se podílel, dokázal posunout na špičkovou úroveň, řada akcí by bez něj vůbec nebyla.

Největší povědomost ve společnosti mu pochopitelně vynášelo komentování závodů doma ve Stříbře, kde dlouhodobé angažmá na ikonickém Terénu sv. Petra učinilo z Petra Maršálka hlas motokrosu. Hlas natolik povědomý a oblíbený, že si jej rádi objednávali pořadatelů závodů po celém Česku a dokonce jej využili též tvůrci televizního seriálu Kukačky. Hlas motokrosu bohužel nečekaně náhle utichl, na příštích závodech už nezazní…

Text: Miroslav Šimek