Tři velké příběhy československého motokrosu

13.06.2026 09:42

Terén sv. Petra ve Stříbře bude mít v neděli 14. června 2026 atraktivní sportovní program díky středočeskému přeboru MOTUL MX Racing. Motokros se pojede od 13:00 na velké trati s monumentálním skokem přes silnici.

Na diváky bude čekat také zajímavá připomínka hned tří výročí spojených s legendami nejen stříbrského, ale vůbec československého motokrosu. To jména budete znát: Miloslav Souček, Josef Hřebeček, Jiří Churavý. Fanouškům se ve svatopetrské kotlině dostane nejen mnoho informací o těchto úspěšných osobnostech historie terénních motocyklových závodů, ale určitě je potěší i možnost se s některými z nich potkat a pokochat se dobovými motokrosovými speciály.

Centrem dění veteránského programu bude tzv. náhorní plošina, která je pod silnicí odcházející ze stříbrského závodiště směrem na Únehle. Zde si rozloží svůj paddock Spolek veteránistů Kytína a Chouzavé. Parta nadšenců do historických vozidel a motocyklů okolo Michala Pomahače slíbila Miloslavu Součkovi přivézt na jeho domácí trať motorky značky ESO. Robustní čtyřtaktní motokrosy z 50. až 60. let minulého století vyjedou na ukázkovou jízdu v 15:30. Ještě předtím v jejich parkovišti od 13:45 do 14:15 proběhne autogramiáda Míly Součka a Jirky Churavého.

Miloslav Souček (*2. 1. 1931) - 95 let

Bydlí od narození ve Stříbře v domě na Palackého ulici 663. Pouze v létě 1955 přesídlil kvůli zaměstnání na rok do Litic u Plzně a poté od konce r. 1956 do r. 1962 zakotvil v Divišově (okres Benešov), kde byl zaměstnán u výrobce motocyklů ESO.

Jeho závodní kariéra probíhá v letech 1949 až 1963. Zpočátku se věnuje motokrosu i terénním soutěžím (enduru) jako soukromý jezdec či později jako voják v Dukle Praha. V sestavě československého trophy-teamu vítězí na Šestidenní v Mezinárodní trofeji (1956), přičemž ve stejném roce poprvé osedlá motokrosové speciály ESO. Od r. 1958 se specializuje na motokros. Jako tovární jezdec výrobce ESO Divišov se stává čtyřnásobným mistrem republiky. Největšími úspěchy na mezinárodní scéně je celkové 3. místo v mistrovství Evropy ve třídě do 250 ccm (1960) a celkové 4. místo v mistrovství světa ve třídě do 500 ccm (1961).

Josef Hřebeček (*17. 2. 1938 – 13. 4. 2016) - 10 let od úmrtí

Josef Hřebeček byl rodák ze Stříbra, jeho rodina dokonce několik let žila přímo v budově dnešní klubovny AMK na Terénu sv. Petra. S motokrosem začínal v 50. letech 20. století spolu s Vlastimilem Válkem, se kterým byli vrstevníci a kamarádi.

Už v roce 1959 se zařazuje mezi tuzemskou motokrosovou elitu, když na stroji tehdy dominantní značky JAWA získává celkový bronz v mistrovství Československa ve třídě do 250 ccm.

Po skončení základní vojenské služby působí od r. 1960 jako tovární jezdec zn. ESO Divišov a ještě v téže sezóně se stává prvním vicemistrem republiky ve tř. do 350 ccm. Od r. 1961 je stálým členem naší reprezentace v silně obsazeném MS půllitrů. Na motocyklech ESO získává v republikovém šampionátu ještě bronz ve tř. do 350 ccm (1961) a stříbro ve tř. do 500 ccm (1962).

Blížící se ukončení výroby v Divišově a rychlý vzestup značky ČZ zlákají Hřebečka k přestupu na strakonické motorky. V r. 1964 vítězí v mistrovství ČSSR ve tř. do 500 ccm a v následujícím roce je nejlepším z našich v MS tř. do 500 ccm, když obsazuje celkovou 10. příčku. Pomohlo mu k tomu i 3. místo z Velké ceny Československa v Sedlčanech. Úspěšný rok 1965 završuje ziskem 2. pozice v tuzemském mistrovství tř. do 500 ccm. Po dvou československých mistrovských bronzech na ČZ z královské třídy půllitrů z let 1966 a 1967 se Josef Hřebeček loučí se závodnickou kariérou. Celkem 8 mistrovských medailí ze 3 tříd a na strojích 3 značek dokládá jeho jezdeckou všestrannost.

Od sezóny 1968 působí s Františkem Helikarem jako státní trenéři. Základnou je jim Dukla Praha, armádní centrum vrcholového sportu. Nerozlučná dvojice spolu vydrží 21 sezón, z nichž je většina i mezinárodně úspěšných. Zlatá generace Falty, Churavého, Baborovského, Velkého patřila v 70. letech 20. století dlouhodobě do absolutní světové špičky a trenérské metody Helikara s Hřebečkem od nás opisovaly i západoevropské státy. Od r. 1989 až do důchodu se Hřebeček stará o čs. reprezentaci jako hlavní trenér.

Nejen závodnické úspěch, ale i dlouhodobá trenérská činnost na nejvyšší úrovni činí z Josefa Hřebečka jednu z největších postav československé motokrosové historie.

Jiří Churavý (*22.4.1952) - 50 let od vítězství ve Stříbře (20.6.1976)

Jiří Churavý patřil v 70. letech 20. století dlouhodobě mezi nejlepší tuzemské i světové motokrosaře. Poctivý a skromný sportovec z Hadačky u Plas začal v útlém věku ve třídě malých motorek do 50 ccm. Střední průmyslovou školu končil v dresu Rudé hvězdy Plzeň už jako člen širšího reprezentačního kádru a držitel stříbrné medaile z Trofeje národů, MS družstev tř. do 250 ccm.

Další výkonnostní růst pak znamenal v r. 1971 nástup do Dukly Praha, armádního střediska vrcholového sportu, kde zůstal i po skončení základní služby. Po vážné nehodě v tréninku v Sovětském svazu se Churavý po roční pauze dokázal vrátit v sezóně 1974 mistrovským titulem ve tř. do 250 ccm. Druhý čs. titul přidal později v r. 1979 ve tř. do 125 ccm.

V r. 1975 už byl Jiří stálým reprezentantem v MS tř. do 125 ccm , ale nejzářivějším úspěchem toho roku bylo světové zlato ze Sedlčan, kde pomohl vyhrát prestižní Motokros národů, MS družstev tř. do 500 ccm. V r. 1976 si fanoušci vychutnali velkolepé vítězství Churavého v závodu MS 125 ve Stříbře i jeho vynikající celkové 2. místo v seriálu MS.

Po celkovém 4. místě v MS 125 r. 1977 se na Churavého výsledcích bohužel začala stále více projevovat strmě klesající úroveň našich motocyklů ČZ. Nabízené přestupy na Yamahu nebo Cagivu byly ale politicky nemyslitelné. Po vynuceném odchodu ze světové scény zůstal Jiří závodit mezi tuzemskou špičkou až do r. 1984.

Populární Západočech ani poté svůj milovaný sport neopustil a v Dukle až do jejího zrušení na konci r. 1993 pokračoval v trenérské činnosti. Vydal výukovou knihu, pracoval v organizačních a řídících funkcích. Dodnes jeho firma dováží vybavení pro motokros.

Text: Míra Šimek
Foto: archivy jezdců, Miroslav Jireček, David Chmelík