Odešel Jaroslav Falta, mistr světa v motokrosu
Náhlý Faltův skon šokoval motoristickou veřejnost a vyvolal vlnu zájmu o jednoho z našich hvězdných pilotů. Pojďme se poohlédnout za kariérou skvělého závodníka a hodného kluka. Většina z následujících řádků pochází z letitého článku Iva Helikara a Josefa Pacáka.
Jaroslav Falta se narodil v Rumburku 23. března 1951. Vyrůstal o pár kilometrů vedle v Jiříkově. Ve své rodině měl Jaroslav neředěnou motoristickou a hlavně závodnickou krev, a tak se po vzoru svého staršího bratra Jirky a svého strýce Jaroslava Čermáka začal věnovat motokrosu.
Propracoval se až na samou špičku a v letech 1974 – 1975 byl nejlepším motokrosařem planety. V roce 1974 bojoval v královské třídě do 250 ccm celou sezónu se soupeřem Genadijem Mojsejevem ze Sovětského Svazu. Po posledním závodě mistrovství světa se Falta stal mistrem světa, ale o titul nakonec přišel. Nesportovní chování sovětských závodníků na trati ve švýcarském Wohlenu, ani protesty po závodě, ho ještě o titul nepřipravily. Teprve nám tak známá česká malost, provinčnost, omezenost, závist a strach z řad vlastních lidí byly tou pravou příčinou. Když se mělo na říjnovém kongresu FIM v San Marinu rozhodnout a vedení mezinárodní motocyklové federace v připraveném usnesení chtělo našeho jezdce jmenovat mistrem světa pro rok 1974, naše delegace vyslaná tehdejším Svazarmem stáhla projednávaný bod z programu a odevzdala tím titul šampióna do rukou Sovětského Svazu.
Za deset let svého působení v seriálu mistrovství světa skončil Jaroslav Falta osmkrát v první desítce. V roce 1971 si dojel pro celkově devátou příčku, v roce 1972 si umístění zopakoval, v roce 1973 skončil šestý, v roce 1974 druhý, v roce 1977 a 1978 devátý, v roce 1979 desátý a v roce 1980 sedmý.
V jeho sbírce medailí z mistrovství světa družstev, tehdejší Trofeje národů třídy 250 ccm a Motokrosu národů třídy 500 ccm, najdete bronzový i stříbrný kov. Chybí mu jen ta nejcennější, kterou získalo československé družstvo v sezóně 1975. Jaroslav Falta tehdy musel odstoupit z dobře rozjetého mistrovství světa pro nemoc sleziny, která mu nedovolila vrátit se až do konce roku na závodní dráhu.
Na domácích tratích zvítězil v šampionátu země dvěstěpadesátek v letech 1970, 1977, 1978, 1979 a 1980. S družstvem svého mateřského motokrosového týmu Dukly Praha získal domácí titul v obou silnějších třídách v letech 1979, 1980, 1981. Jako zatím jediný z českých závodníků se dokázal třikrát probojovat na první místo v průběžném hodnocení mistrovství světa jednotlivců. V letech 1974, 1975 a ještě jednou se vrátil do čela po závodech ve Španělsku a v domácích Holicích v roce 1980.
Pozoruhodné výkony předváděl Falta také během amerických turné v letech 1973 a 1974, kdy nastoupil vždy k několika závodům letní série Inter-AMA. Evropské hvězdy v ní sváděly tuhé boje s rychle se lepšícími Američany. Nejvíce se ovšem vzpomíná na vítězství v tehdy stále ještě novinkovém superkrosu – ve světoznámé aréně Coliseum v Los Angeles vyřídil Jaroslav Falta celou konkurenci včetně úřadujícího mistra světa třídy 500 ccm Rogera DeCostera.
Faltovo jméno je vyslovováno mladými jezdci a fandy motokrosu s velkým respektem. Dnes už všichni vědí, co se tenkrát v sedmdesátémčtvrtém stalo a proč přišel o zasloužené vítězství. Nikdy se nestal mistrem světa oficiálně. Odborníci, soupeři a vůbec světová veřejnost ho tak celá léta uznávali, jen doma se mu této pocty dlouho oficiálně nedostalo. Až v roce 2000 se Česká motocyklová federace zmohla na morální satisfakci pro nejlepšího českého motokrosaře století. Tím byl Jaroslav Falta korunován v anketě veřejnosti v průběhu roku 2000 a v další vyhlášené anketě o nejlepšího motocyklového závodníka století se umístil hned za Františkem Šťastným na druhém místě.
Bývalý motokrosový trenér Josef Hřebeček nám pověděl o Jaroslavu Faltovi, který býval znám také svou vynikající fyzickou kondicí: “Když se jel jednou závod v hrozném horku, byli z toho kluci utahaní, a tak si po rozjížďce zalezli do stínu pod autobus. Všichni byli jako mátohy a nikdo se ani nehnul. Jarda tam chodil na plném sluníčku, vypadalo to, jako by vůbec nejel. Přitom měl za sebou stejný závod jako ostatní. Vždy věděl, jak si během jízdy nejlépe vyhovět, všechno šlo tou nejjednodušší cestou a ušetřil při tom spoustu energie.
Také dovedl poslouchat rady. Stačilo se postavit někam k dráze a lehce mu ukázat novou stopu. Vyzkoušel si jí, příští kolo přijel a jen kývnul – ano, je to lepší nebo zakroutil hlavou, že to dobré není. Vždycky byl svůj. Věděl také vždycky, co se děje kolem něj na trati. Je to prostě talent.”
Jaroslav Falta zemřel po náhlé srdeční příhodě 27. března 2022 ve věku 71 let. Několik dní před tím převzal od prezidenta České republiky medaili Za zásluhy. O skonu závodníka, kterému byl ostudně ukraden titul mistra světa, referovaly nejen zpravodajské servery v Česku, ale také motoristické portály v zahraničí. Odešla legenda světového motokrosu…
Text: Míra Šimek, Ivo Helikar a Josef Pacák
Foto: archív J. Churavého, magazíny MX Large, Racer X Online, Cycle News, Cycle World