Miloslav Souček - motokros mě stále baví

18.09.2019 23:13

Měl velký sportovní talent, ale protože je narozen roku 1931, přece jen už to v současnosti pro něj není úplně aktuální přednost. Zároveň byl odjakživa také bohatě obdařen výřečností, a to už je jiná, na tuto vlohu se může spolehnout i ve věku 88 let. Jdete-li proto za Miloslavem Součkem na „oficiální“ novinářský rozhovor, můžete rovnou zapomenout na půlhodinku práce naplněnou standardní strohou výměnou informací obvyklou formou otázka – odpověď – otázka – odpověď... Bývá to spíše neopakovatelné rozprávění podobné fotbalovému zápasu slabšího týmu s výtečnou Barcelonou na jejím hřišti: jakmile se zeptáte, tak přijdete o balón a věhlasný soupeř vám jej dlouho nevrátí. Začne se s míčem mazlit, nahrávat si, měnit pozice a rytmus hry... Za chvíli se člověk přistihne, že jen s pusou pootevřenou v trvalém úsměvu sleduje, jak je taková slovní kopaná krásná, když se to umí.

Pochopitelně jsme se ale s protřelým vypravěčem nebavili o fotbale. Sportem Míly Součka je totiž motokros. Byl v něm nadmíru úspěšný, respektovaný soupeři, oblíbený u diváků, prostě legenda. Za mlada na motocyklu závodil nějakých 15 let na té nejvyšší úrovni. Jako tovární jezdec divišovské značky ESO se stal 4-násobným mistrem Československa. Největšími úspěchy na mezinárodní scéně jsou celkové 3. místo v ME ve třídě do 250 ccm (1960) a celkové 4. místo v MS ve třídě do 500 ccm (1961). Výčet jednotlivých vyhraných motokrosů anebo motocyklových soutěží zvládnutých na zlatou medaili by nebral konce. Později se léta věnoval stříbrské trati a funkcionářské práci ve zdejším středisku, v 80. a 90. letech se zúčastnil mnoha veteránských závodů prakticky po celé Evropě. Abychom se v rozhovoru drželi nějaké neokoukané dějové linky, inspirovali jsme se současným letopočtem a probrali jsme Součkovy kariérní milníky spojené s roky s devítkou na konci.

„Tak to budeme rychle hotovi,“ začíná zvesela slavný stříbrský rodák. „V roce 1949 jsem začínal závodit, v padesátém devátém jsem jezdil za ESO, no a roce 1969 jsem už byl mimo hru.“ Kdo četl závodníkovu nedávnou knihu vzpomínek SRDCOVÉ ESO, tak tuší z té poslední věty lehký sarkasmus. Komunistický režim tehdy nelibě nesl Součkovu kritiku vstupu sovětských vojsk do Československa a zle oplácel.

Druhý Terén sv. Petra byl velkým závodem, to musela být parádní premiéra...

„Byla. Stříbrský první motokros měl obrovský ohlas po celé republice, takže od roku 1949 už terénní závody zažívaly raketový růst popularity mezi pořadateli, jezdci i diváky. Na nás se podruhé ve Stříbře přišly podívat doslova davy lidí. Ve třídě do 125 ccm junior jsem tehdy skončil čtvrtý. Vítězství v mé třídě zůstalo doma, protože vyhrál zdejší Vladimír Houška. Patřil do té zakladatelské party Františka Černého. Byl o něco starší, letos by oslavil rovnou stovku.“

O 10 let později už jste patřil do československé reprezentace...

„Rok předtím jsem měl bohužel kvůli údajnému buržoaznímu původu reprezentační pauzu a ani jednou jsem nemohl vyjet za hranice. Nechápal jsem to. Byly to zlé časy. Sezóna 1958 se ale povedla Jaromíru Čížkovi, který se na stroji Jawa stal mistrem Evropy ve třídě do 250 ccm. V roce 1959 jsem se konečně mohl vrátit na mezinárodní scénu. Hned 12. dubna jsem na Esu 250 nastoupil k úvodnímu závodu ME v rakouském Sittendorfu. Ve dvou těžkých jízdách v chladu a bahně jsem sice ani jednou nevyhrál, ale součet výsledků mi dal celkové vítězství před našimi Kmochem a Čížkem. Byla to má v životě první vyhraná velká cena! Tuzemskou jedničku Čížka jsem pak ještě porazil 9. května v Mezinárodním závodě vítězství na pražském Strahově. Byl to tuhý boj od začátku do konce a ostře sledovaný. Na tribunách tam bylo nějakých 160 tisíc diváků, v televizi dávali přímý přenos.“

Pozn. autora: Po vydařeném představení v jarním soustředění v Sedlčanech vytvořili Míla Souček s Jaromírem Čížkem, Jaroslavem Kmochem a Františkem Rónem užší reprezentaci. Společně vyrazili do rakouského Sittendorfu k zahajovacímu závodu mistrovství Evropy. Pro Součka to byl 140. závod kariéry. Platila zde již nová pravidla FIM, kdy motokrosový závod může mít formu buď 2 rozjížděk v trvání pokaždé zhruba 30 min nebo jen jedné zhruba hodinové jízdy. Velká cena Rakouska ve třídě do 250 ccm byla vypsána na 2 jízdy. Podmínky na místě jsou náročné. Blátivá trať se strmými výjezdy a sjezdy jen pomalu vysychá v silném větru. V 1. jízdě si vede nejlépe z našich Souček, když se bezchybným výkonem prokouše z 9. až na konečné 4. místo. Dojíždí přitom pouhé 3 vteřiny za vítězným Švédem Tibblinem. V 2. jízdě nejlépe odstartuje Čížek a způsobem start – cíl vítězí. Souček jezdí v závěsu za ním, ale v posledním kole se před něj dostává Kmoch. Třetí místo však Součkovi stačí. Jako druhý Čech v historii se stává vítězem závodu mistrovství Evropy! Připomeňme jen, že ME je tou dobou fakticky mistrovstvím světa, na něž je přejmenováno již od r. 1962. Dominanci čs. závodníků v Sittendorfu potvrdili 2. Kmoch a 3. Čížek.

Devítková výročí máme...

„Ještě bych měl jedno. Zase to je Sittendorf, ale rok 1999. V závodě veteránů se mi zablokovalo přední kolo o volný bowden brzdy, zrovna když jsem jel rychle na trojku na plný plyn. Pochopitelně jsem vyletěl z mašiny. Ta mě pak na zemi ještě smolně přimáčkla. Potlučený jsem byl, vyhozené rameno, zlomená 4 žebra. Pády se mi vždy docela vyhýbaly – toto byl jeden z nejtěžších vůbec. Kupodivu přišel na stará kolena, ve veteránech.“

Jak vůbec slouží zdravíčko v roce 2019?

„To víte, co člověk může čekat v tomhle věku... Teď mě trochu zlobí ledvinový kámen. Mám ale v pitném režimu povolenu jednu plzeň denně – taková léčba se dá vydržet!“

Vaším celoživotním koníčkem je myslivost. Chodíte ještě do lesa?

„V poslední době jsem se tam skoro vůbec nedostal. Ale před pár týdny jsem si byl vystřelit na bažanty, když jsme s vnukem cvičili loveckého psa. Dva kohoutci na dvě rány – ještě jsem to nezapomněl!“

Ve Stříbře se 29. září pojede poslední letošní závod. Půjdete se podívat? Sledujete vůbec současný motokros?

„Nesleduji jej intenzívně, spíš okrajově, ale stále mě baví. Na terén se určitě zajedu podívat. Těší mě, že i po těch dlouhých letech Stříbro a motokros stále patří k sobě.“

 

Text: Míra Šimek
Foto: archív Miloslava Součka