Jak to bylo se Sedlčany 1975
Motocross des Nations (MXdN) se jel poprvé v roce 1947 jako jednorázový závod národních družstev ve třídě do 500 ccm. Přes různé úpravy zůstává dodnes snad nejpopulárnějším světovým závodem. Ačkoli jsme po dlouhá léta patřili do absolutní světové špičky jezdecky i technicky, Motokros národů v Sedlčanech 1975 přinesl Československu jediné oficiální světové zlato celé historie. Náš tým ve složení Antonín Baborovský, Jiří Churavý, Miroslav Nováček a Zdeněk Velký jel kompletně na strojích ČZ.
Obr.: Sedlčany 1975 - závodníci zleva: M. Nováček, A. Baborovský, Z. Velký, J. Churavý
Zde ovšem končí povědomí většiny motokrosových fanoušků o Sedlčanech. Protože si připomínáme 40. let od tohoto úspěchu a o víkendu 19.-20.9.2015 zažije Sedlčanská kotlina velkolepé Setkání mistrů světa, tak vás možná bude zajímat i trochu informací navíc. Při přípravě motokrosové síně slávy v muzeu ve Stříbře se díky výzkumu historických pramenů a podrobným rozhovorům s panem Churavým povedlo nashromáždit poměrně bohatý materiál, ze kterého vyvstává unikátní obraz MXdN 1975, který rozhodně neznáte.
Vezmeme to poměrně ze široka od roku 1968, kdy zn. ČZ vládla světu a Vlastimil Válek jezdil do USA propagovat motokros. Víte např. co má společného americký Carlsbad se Sedlčany? A jak si Roger De Coster nechtěně zadělal na porážku svého týmu? Jak je možné, že jsme vyhráli, když nikdo z našich nejezdil MS půllitrů? Víte, že jsme vyhráli poté, co jsme několikrát „utekli hrobníkovi z lopaty“? A jak dopadla obhajoba titulu? Odpovědi jsou před vámi.
1968
Československý svět je naprosto v pořádku. Země se raduje z politického oteplení v podobě tzv. „pražského jara“, které přináší závan svobody do přísného komunistického režimu. Motokros patří mezi nejpopulárnější sporty nejen u nás, ale i ve většině vyspělé Evropy. Můžeme být pyšni nejen na jezdce, když naše největší hvězda Vlastimil Válek na trochu opomíjené jawě zůstal loni jen těsně za celkovým bronzem v MS půllitrů, ale samozřejmě i na tuzemské motocykly. Vždyť motokrosové speciály ČZ jsou aktuálně nejlepšími stroji na světě a tovární tým tvoří nejkvalitnější zahraniční piloti. Vládu strakonické značky potvrzuje i rok 1968, když na ČZ třídu 250 ccm vyhrává Belgičan Joël Robert a mistrem světa ve třídě půllitrů se stává Paul Friedrichs z lidově-demokratického Německa.
Vylepšujeme taktéž systém výchovy, tréninku a vedení jezdců, když reprezentační přípravu na sezónu již vede nově ustanovená dvojice státních trenérů František Helikar a Josef Hřebeček.
Srpnová invaze armád spřátelených zemí ukončuje československou euforii a zvedá vlnu antipatie zejména vůči Sovětskému svazu. Blok komunistických východoevropských zemí se tímto ještě více uzavírá do sebe, řada lidí emigruje na Západ. Od této chvíle nepůjde nic tak snadno.
Naštěstí na sportovním poli není nepřátelství tak vyhrocené jako v politice. Západoevropští jezdci mohou i nadále pokračovat na ČZ, činí tak kromě Roberta i další Belgičané jako Sylvain Geboers nebo nastupující hvězda Roger De Coster.
Obr.: Stříbro 1966 - zleva: J. Brabec, V. Válek, J. Hřebeček
V listopadu a prosinci se Válek přidává ke skupině předních evropských jezdců, která vyjíždí do USA k sérii závodů. Akce vznikla o rok dříve z popudu promotéra Edisona Dye, aby pomohla propagaci a rozvoji motokrosu ve Spojených státech a později také v Kanadě. Dye, dovozce motocyklů Husqvarna do USA, tím navázal na úspěšnou návštěvu Torstena Hallmana z roku 1966. Američané se rychle učí, ale rovnocennými soupeři budou evropským hvězdám až za několik let.
1971
Po pár letech už je v motokrosu řada věcí jinak. Do světové špičky vtrhla japonská konkurence vedená Suzuki, dobré tovární motocykly se povedly i v Evropě firmám jako Husqvarna nebo Maico. Ze špičkových západních jezdců už nejede na ČZ nikdo, zůstali ji věrni pouze Východoevropané. Naše terénní stroje mají však stále značnou popularitu nejen v Evropě, ale i ve Spojených státech.
Právě tam vysíláme Vlastimila Válka, aby se zúčastnil premiéry letní série Inter – AMA pro stroje do 250 ccm. Stárnoucí profesor motokrosu bývá doma ve věku 33 let trochu odepisován a již před rokem ztratil v Jawě pozici tovární jedničky. Těsně před odjezdem do USA si ale spravil chuť ve Stříbře, které se dočkalo premiéry MS půllitrů. Vlastimil byl v tvrdé konkurenci celkově 10. jako nejlepší z našich. Propagační turné po Spojených státech jede na motocyklu ČZ a daří se mu výtečně. Vyhrává 4 ze 6 závodů a s převahou se stává celkovým vítězem před Davidem Bickersem (ČZ) a domácím Gunnarem Lindströmem (Husqvarna). Vítězství našeho pilota viděl na úvod 27.6. Castiac Park (CA), dále 11.7. Houston (TX), 18.7. Orlando (FL) a na závěr 1.8. New Berlin (NY).
Obr.: Linnville (USA) 1971 - V. Válek na sérii Inter - AMA
Po letním úspěchu nemůže Válek v USA chybět ani na podzim v prestižnější půllitrové sérii Trans-AMA. Protože má v plánu odjet pouze první polovinu závodů, nemůže v nabité konkurenci myslet na celkový úspěch. Nakonec také končí na 13. místě, čemuž ale předchází kvalitní výkony v soupeření s absolutní světovou špičkou, kterou ze začátku seriálu prezentují jména jako Sylvain Geboers (BEL, Suzuki), Gaston Rahier (BEL, ČZ), Adolf Weil (GER, Maico), Willy Bauer (GER, Maico), Torlief Hansen (SWE, Husqvarna), Heikki Mikkola (FIN, Husqvarna) nebo John Banks (GB, ČZ). Po 4 závodech se připojují i Belgičané Roger De Coster a Joël Robert (oba Suzuki). Američané jim ještě nedokážou konkurovat, ale např. novopečený americký šampion Brad Lackey (ČZ) zde sbírá zkušenosti, které mu o 10 let později pomohou k titulu mistra světa. Už v úvodním podniku 19.9. na později světoznámé trati v Carlsbadu (CAL) se Válek prosazuje do první desítky (7.), což se mu povede ještě 3x. Na 6. místě končí v Boise (ID, 26.9.), poté je 8. na dodnes známé trati Unadilla (NY, 10.10.) a naposled 6. v Orlandu (FL, 31.10.).
Obr.: Carlsbad (USA) 1971 - premiéra série Trans - AMA
Zvláštní pozornost zasluhuje zejména kalifornský podnik na Carlsbad Raceway. Zdejší trať si již v těchto letech začala budovat pozici svatostánku amerického motokrosu. Válek se tady představil před 15 tisíci diváků na závodišti, další davy u televizí sledovaly přímý přenos společnosti ABC. Úspěch závodu přišel, a byl důležitý pro vývoj světového motokrosu, neboť americký promotér Gavin Trippe již tehdy předurčil Carlsbad pro budoucí premiéru MS půllitrů v USA.
1973
Vytoužené Grand Prix of USA se Carlsbad skutečně dočkal v roce 1973. Bohužel půllitrové ČZ nadále pokračovaly v ústupu ze slávy. Tuto značku opustil i Lackey, když premiérovou domácí Velkou cenu absolvoval na Kawasaki, se kterou se toho roku již pravidelně účastnil seriálu MS.
Přestože americké vzrušení dosáhlo vrcholu a závod přitáhl 40 tisíc návštěvníků a obrovskou pozornost tamních médií, podzimní kongres FIM v kalendáři roku 1974 kupodivu nepřidělil Američanům opakování GP.
Situace si žádala rychlé jednání, a tak promotér Trippe za pomoci úřadujícího mistra světa De Costera vyzval belgického sekretáře FIM Brunela k jednání. Po tlaku americké strany tak vznikla dohoda, která Československu přihrála pořádání Motokrosu národů v roce 1975. Výměnou za to se stal Carlsbad na dlouhou dobu každoročním pořadatelem USGP v motokrosu. Je pravděpodobné, že se zmíněného jednání zúčastnili i naši funkcionáři, kteří se určitě nepřipouštěli náš trvalý ústup ze předních pozic. Jednorázové MS družstev na půllitrech jsme proto tehdy asi chtěli pořádat. Můžeme i spekulovat o vyjednávací roli „Dekosťáka“, který měl nepochybně v Československu dobré styky a vliv. Zajímavé je i to, že sám pak v závodě startoval jako největší hvězda největších favoritů – a prohrál.
Každopádně jsme k Motokrosu národů 1975 přišli poměrně velkou náhodou, za níž stál vzestup motokrosu v USA, ke kterému jsme jako Češi silně přispěli, a touha po pravidelné USGP tř. do 500 ccm v Carlsbadu, ke které jsme nakonec taky pomohli. Toť je jeden z důvodů tak obsáhlé předehry k Sedlčanům v tomto článku.
Obr.: Carlsbad v pol. 70. let - davy diváků na jedné z prvních USGP
Dalším nechtěným efektem výměnného obchodu byl pořadatelský přetlak v seriálu MS třídy do 500 ccm jednotlivců. A odneslo to právě Československo. Po Přerovu 1974 jsme pořádali světový závod nejsilnější kubatury už jen dvakrát v letech 1981 a 1992 ve Sverepci. Česká republika se dočkala své GP až v roce 1995 v Lokti.
1974
Mladá československá reprezentace dorůstá vrcholu výkonnosti. Základem jsou tradičně jezdci z armádního střediska Dukla Praha. Naše jednička Jaroslav Falta na stroji ČZ vyhrává MS třídy do 250 ccm až ve skandálním posledním závodě sezóny ve švýcarském Wohlenu. Podnik je provázen řadou pořadatelských chyb a nesportovním chováním sovětského týmu všemi prostředky bránícího seriálové vedení Mojsejeva. Když je Faltův lehce „ulitý“ start 2. jízdy dodatečně po závodě penalizován v rozpory s řády přímo jury ve Wohlenu, Mojsejev se stává mistrem světa. Dodatečné odvolání k FIM by vrátilo titul Faltovi, ale naši funkcionáři nedokážou překonat strach ze Sovětů.
Tyto zákulisní okolnosti se brzy dostávají i k československým reprezentantům, ze kterých to činí navždy pevnou partu, která bude ze všech sil usilovat o sportovní odplatu.
1975
Velmi dobrá forma reprezentantů v závěru sezóny nám dává šance do obou MS družstev. Trofej národů do 250 ccm hostí 7.9. italská Maggiora. Falta je dlouhodobě nemocný, ale čtveřice Jiří Churavý, Antonín Baborovský, Miroslav Halm a Zdeněk Velký jede na ČZ výborně. Poráží nás jen „našlapaná“ Belgie na japonských strojích. Přitom první jízdu jsme zvládli výborně, Churavý byl třetí a ujali jsme se vedení. Do druhé jízdy ale Belgičané vyráží na předních pozicích, kdežto naši se po smolné sérii pádů a kolizí hned po startu už nedokážou zezadu dostatečně posunout. Druhým místem vyrovnáváme naše maximum v Trofeji národů, až za námi končí silné týmy USA, NSR a SSSR.
Celosvětově uznávaný vrchol sezóny přichází o týden později 14.9. v Sedlčanech, kde u nás poprvé v historii hostíme Motokros národů. Naše vyhlídky nejsou nejlepší. V posledních letech nemáme v „půllitrech“ ani jezdce, ani stroje světové třídy. Naše pravidelná reprezentace v této třídě byla zastavena již v průběhu sezóny 1974, Motokros národů jsme jeli naposledy v roce 1972. Půllitry ČZ taktéž od sezóny 1972 nepatří do světové špičky a MS na nich jezdí už jen několik sovětských závodníků, kteří bodově paběrkují.
Čtvrteční nominační závod odkryje tristní stav tuzemského motokrosu v této třídě jak po stránce jezdecké, tak technické. Není po kom sáhnout, takže nominujeme reprezentanty ze slabších kubatur Churavého, Baborovského a Velkého spolu s jediným „půllitrářem“ Miroslavem Nováčkem. Pro všechny to bude premiéra v Motokrosu národů. K nevoli ČZ se Dukla rozhoduje nepoužít dodané tovární stroje, ale přemontovat do svých „dvěstěpadesátek“ půllitrové motory. Horečné úpravy jsou dokončeny téměř na poslední chvíli. Družstvo povede tradičně F. Helikar za asistence J. Hřebečka.
Za krásného počasí 30 tisíc diváků kolem trati a další statisíce u televizních obrazovek sledují největší motokros naší historie. Začínáme dobře, když Churavý se ve čtvrtém kole prosazuje přes finského Heikki Mikkolu (Husqvarna) do vedení a za nedlouho už má za sebou Baborovského. Pak ale přichází pohroma. Velký padá a je odvezen k ošetření do místní nemocnice. Churavý necelá 3 kola před cílem rozplétá zadní kolo a odstupuje. Baborovský naštěstí převzaté vedení udrží a Nováček dojíždí na hezkém 7. místě. Přes dobré výsledky je situace našeho družstva kritická, klasifikováno bude pouze v případě, že všichni čtyři dojedou druhou jízdu.
Hlavně na japonských strojích jedoucí belgičtí favorité Roger De Coster, Gaston Rahier (oba Suzuki), Jaak Van Velthoven (Yamaha) a Harry Everts (Puch) si vedli v první jízdě výborně a s optimismem startují do druhé rozjížďky. De Coster jde do vedení, ale je dojet a po boji předjet Baborovským. Ten už si vítězství uhlídá, přestože dokončuje s bolestivě vyvráceným prstem po doteku se zahrádkou. Taktéž Churavý a Velký si poradí se svými soupeři a obsazují 3. a 4. místo.
Obr.: Sedlčany 1975 - zleva: R. De Coster, J. Van Velthoven, G. Rahier, H. Everts
Přes tato naše čelní umístění jsou v prvních chvílích po závodě Belgičané přesvědčeni o svém celkovém vítězství. Jim i řadě přihlížejících ovšem unikl výborný závěr Nováčka, který se v posledních kolech prosadil přes několik jezdců a 14. místem srazil náš součet šesti nejlepších umístění na 30. Protože belgický součet je 32, Československo poprvé vítězí v Motokrosu národů. Až do dnešní doby jde o naše jediné zlato z MS. Ostatní týmy jsou drtivě poraženy, třetí Velká Británie má 88 bodů. Když po dlouhých minutách časoměřiči v Sedlčanech oznamují naše prvenství, propuká na závodišti všeobecná vítězná euforie a ze čtveřice závodníků se okamžitě stávají národní hrdinové.
1976
Jestli se o nějakém sportovním počinu dá říci, že šlo o „labutí píseň“, tak to z pohledu dalších let rozhodně platí o sedlčanském zlatu. Obhajoba vítězství v Motokrosu národů nám z řady důvodů absolutně nevychází. Do nizozemského St. Anthonis jedeme bez továrních strojů. Sestava Churavý, Falta, Nováček a Hamršmíd to na nebezpečné písčité trati zkusí na těžších klubových půllitrech ČZ od pražské Dukly. Zázrak se tentokrát nekoná. V 1. jízdě se všichni naši zapletou do hromadného pádu po startu a ztrácí šance na úspěch. Nejlépe dojíždí Churavý na 22. místě. Druhou jízdu z našich dojede jen Falta, když Hamršmíd odstoupí pro poruchu a Churavý s Nováčkem po bolestivých pádech. Vítězí Belgie před Nizozemím a SRN, čs. reprezentace není ani klasifikována.
Prestižní svět půllitrů nám i poté již zůstane zapovězen jak v jednotlivcích tak družstvech. Například v roce 1977 Motokros národů vynecháváme, protože politické povinnosti posílají naši špičku na spartakiádu spřátelených armád na Kubu. V následujícím roce se jede MXdN v německém Gaildorfu, kde končíme až na 7. pozici...
Obr.: Stříbro 2015 - ani na vernisáži zdejší výstavy Motokrosové legendy jsme se 40. výročí Sedlčan logicky nemohli vyhnout
Možná právě tyto budoucí neúspěchy ale o to více umocňují jedinečný výkon ze Sedlčan 1975! Vítězství se rodilo za řady nepříznivých okolností, takže si jezdci i celý doprovodný tým zasluhují velký respekt. Světové zlato jim nespadlo do klína, museli jej tvrdě odpracovat. Kluci, děkujeme!
Text: Míra Šimek
Foto: Miroslav Jireček
Použité webové stránky:
www.setkani-mistru.cz/ (Setkání mistrů světa, Sedlčany 2015)
mxfoto.sweb.cz/ (Motokrosové foto Jireček)
www.carlsbadraceway.org/index.html (web závodiště Carlsbad Raceway)
www.motoretroillustrated.com/archive_carlsbad.htm (originál článku magazínu Moto Retro Illustrated o začátcích USGP)