František Fürbacher oslavil 70 let
V osmdesátých letech minulého století bylo nemožné přijít na motokros do Stříbra a přehlédnout ho. Ba naopak celá řada fanoušků přišla na motokros do Stříbra právě kvůli němu. Řeč je o Františku Fürbacherovi. To byla tehdy na Terénu svatého Petra suverénní domácí jednička, pan Někdo, vždycky jeden z hlavních favoritů závodu. Znalí diváci v tom měli dávno jasno a těm neznalým nebo dětem se rychle dostalo ponaučení, že mají sledovat, co předvede „Fíra“.
Narodil se 8. ledna 1953 v Plané u Mariánských Lázní, ale domovem mu byla víska Poloučany ležící nedaleko Konstantinových Lázní. K motorismu bylo doma blízko. Otec byl profesionálním řidičem nákladního auta a ve volnu si vyzkoušel zajet několik motocyklových soutěží. Když syn František a později i jeho mladší bratr Jiří (ročník 1956) objevili kouzlo jízdy na motorce v terénu, neměl s tím táta větší problém.
Prvním skutečným terénním motocyklem byl pro Františka legendární ČZ 250 dvoulauf. Lehký a dobře ovladatelný stroj ze Strakonic byl v roce 1964 prvním sériově vyráběným motokrosovým speciálem na světě a hned v téže sezóně na něm mladý Belgičan Joël Robert senzačně vyjel titul mistra světa. Motorka se stala rychle populární a v 60. letech na ní v Československu začínal s motokrosem kdekdo z později úspěšných jezdců.
Nejen domácí podpora a dobrá mašina stály za výkonnostním růstem talentovaného mladíka. Kvalitní podmínky pro rozvoj nabízelo i prostředí nově vzniklého krajského motokrosového střediska ve Stříbře, které bylo zdejšímu klubu přiděleno na přelomu 60. a 70. let. Vedoucí Houdek a trenér Josef Bacík se tu starali o přísun motorek a náhradních dílů, výchovu jezdců a jejich fyzickou přípravu. Zdejší prostředí bylo vzrušující také rostoucí kvalitou pořadatelství, neboť v roce 1971 se na Terénu sv. Petra konal vytoužený závod MS třídy do 500 ccm. Období působení ve stříbrském středisku se Františkovi krylo také s dobou učení, kdy v místním podniku ČSAO získal odbornost automechanika.
Mladinký Fürbacher se ve vrcholovém motokrosu rychle zabydlel. Po motivujícím a povedeném soustředění talentů v Přibyslavi 1970 přišla vydařená sezóna 1971, během které si František vyjel v kubatuře do 250 ccm 1. výkonnostní třídu. V ročníku 1972 už díky tomu měl právo startovat na federálním mistrovství Československa – a to už bylo něco! Rodina musela držet krok se závodnickou kariérou, a tak původní osobní auto s vlekem nahradil polský mikrobus Nysa, ve kterém se dalo nocovat při delších výjezdech.
Šikovní mladí motokrosaři byli v té době bedlivě sledováni a následně vybíráni k základní vojenské službě v armádních střediscích vrcholového sportu. V říjnu 1972 tak František Fürbacher narukoval přímo do Dukly Praha, kde již nějakou dobu „kroutili“ vojnu neméně talentovaní závodníci jako Jaroslav Falta, Antonín Baborovský, Jiří Churavý a Zdeněk Velký. Dejvický přijímač kromě Fürbachera přivítal také pozdějšího výborného motokrosaře Stanislava Janečka nebo budoucí hvězdu endura Stanislava Zlocha. V pražské konkurenci nebylo jednoduché se prosadit, a tak „Fírovi“ ani příliš nevadilo převelení do Dukly Olomouc. Na Moravě strávil druhý rok vojny a platil zde za motokrosovou jedničku.
Také po návratu domů do civilu na konci roku 1974 vedou další životní kroky Františka Fürbachera po motokrosové cestě. Aby se mohl věnovat na co nejlepší úrovni svému milovanému sportu nastupuje jako občanský zaměstnanec k Veřejné bezpečnosti starat se o vozový park. Z Tachovska to nemá daleko do Plzně, kde sídlí tělovýchovná jednota Rudá hvězda. Ta se Františkovi stane mateřským oddílem po celou kariéru, dokud ji začátkem 90. let nezruší systémové změny po listopadové revoluci. Motokrosaře zde odborně trénují Jan Hromulák a René Ruš a závodníci mají také dobré materiální zabezpečení. Základem jsou pochopitelně motocykly ČZ, z nichž „Fíra“ trvale volí kubaturu do 250 ccm. Klubové kvality RH Plzeň potvrzují také další jména republikově úspěšných závodníků. Fürbacher se zde postupně potkává s renomovanými jezdci, jakými byli či ještě jsou Vlastimil Hlous, Jiří Král nebo Jaroslav Potůček.
Motorky ČZ už v 70. letech jen stěží držely krok s kvalitou strojů předních kapitalistických výrobců, což jako první odhalili reprezentanti a jezdci republikové špičky. Zastarávající sériové strakonické stroje proto byly potajmu podomácku upravovány a vylepšovány kvalitnějšími díly z ciziny, což se pochopitelně strážcům socialistických pořádků vůbec nelíbilo. Nakonec ale s mírným uvolněním politických poměrů v 80. letech přišla dříve nemyslitelná neochotná tolerance kapitalistických produktů, a tak se postupně i v československém motokrosu začínají objevovat motocykly japonské a západoevropské provenience. František Fürbacher značku ČZ definitivně opustil v roce 1987, kdy přesedlal na Suzuki pořízenou od olomouckého spolubojovníka Viléma Tomana.
Dlouhý by byl výčet všech úspěchů závodníka, který v nejlepších letech bohaté kariéry dokázal jezdit v první desítce federálního mistrovství Československa. Zlatou osou výsledkové bilance Františka Fürbachera je každopádně pětinásobné celkové prvenství v přeboru ČSR A v nejnabitější třídě do 250 ccm. Drsný motokrosař se může pochlubit také pestrou sbírkou zranění, mezi kterými nechybí zlomená klíční kost, lopatka utržená od klíční kosti nebo otevřená zlomenina lýtkové kosti, kde si lékaři museli pomoci osmi šrouby. Oslavit úspěchy a oklepat se z nezdarů, s tím vším Františkovi vždy trpělivě pomáhala jeho žena Stanislava. Manželství uzavřeli v roce 1975 a během několika let se jim z něj narodila dcera a syn.
Fürbacherovo motokrosové angažmá zdaleka neskončilo s jeho závodní činností, která koneckonců utichla až dlouho ve veteránském věku. V roce 2003 vystřídal Josefa Šrédla ve funkci předsedy AMK Stříbro, obklopil se dobrou partou a s vervou se pustili do práce. Pod Františkovým vedením se toho do roku 2014 podařilo skutečně mnoho. Rekonstrukcí prošla klubovna, podél dráhy byl vybudován kropící systém, v jezdeckém depu vyrostly sociálky, mycí boxy a garáž pro techniku.
Klub navázal na tradici v pořádání závodů nejvyšší úrovně, a tak se divákům na Terénu sv. Petra nadále pravidelně nabízely krajské přebory, šampionáty sajdkár a čtyřkolek a podniky mezinárodního mistrovství ČR v motokrosu. Z „mistráků“ je nutné konkrétně zmínit ten z roku 2008 přenášený živě Českou televizí a závod družstev z roku 2012. To byly skutečně parádní motokrosy před velmi početnou diváckou návštěvou. Na „Fírovu“ éru v čele klubu se prostě bude vždy vzpomínat v dobrém.
K sedmdesátým narozeninám Františku Fürbacherovi srdečně blahopřejeme. Ať hlavně zdraví slouží co nejlépe!
Text: Míra Šimek
Foto: Martin Šnaidauf, archívy Jany Zábranské a Františka Fürbachera, M. Šimek