A jak to bude dál (1951 - 1955)

S nárůstem terénních závodů dochází k vývoji motocyklů a výkonnosti jezdů. Vzniká nový samostatný druh motocyklového sportu a jsou i specializovaní závodníci – terénáři, a nikoliv pouze soutěžní jezdci, kteří jezdili terénní závody jen jako doplněk ve volných termínech mezi soutěžemi.

Vznikají pravidla motokrosu: objemové třídy, technické předpisy pro stavbu a výbavu terénního stroje, délka a charakter tratě, časová délka jízdy, jak startovat (praporkem, světelnou signalizací, nebo mechanicky)
Rok 1949 – byly vypsány tzv. VC (velké ceny) Belgie a Lucemburska
Rok 1952 – FIM vypisuje mistrovství Evropy s následujícím bodovým ohodnocením:

Jedou se tak terénní závody Mistrovství Evropy: Belgie, Lucemburska, Francie, Itálie, Švédska, Velké Británie, Švýcarska

Motokros Národů
Závodem roku

V padesátých letech dostává větší význam Motokros národů před mistrovstvím Evropy, později i před mistrovstvím světa.
Jednou z nejslavnější tratí v roce 1951 se stala pro pořádání závodu trať v Belgickém Namuru. Trať leží asi 3km od středu města. Start a cíl závodu je na stadiónu na kopci nad městem. Skládá se ze 3 z pískového okruhu na stadiónu a následuje prudký sjezd se zatáčkami na tvrdém kamenitém povrchu mezi stromy, s více než 150 metry výškového rozdílu. Trať je stejně tak přehledná pro umístnění tribun, jako i jezdecky zajímavá v porovnání k trati terénu sv. Petra ve Stříbře, která není tak písčitá, za to však stejně přehledná a panoramatická. Na obou tratích vyrostli světoznámé hvězdy terénních závodů.
Vzpomeňme: kdy na počátku 50-tých let Belgických jezdců stáli jména jako Leloup, Jansen, Baeten, a na konci hvězdou nepřetřžitých 10-ti let vítěztví titulů mistra světa Stefana Evertse.

A mezi našimi jezdci byli na počátku 50-tých let – E.Marha, B.Roučka ( závodníci kubatury 150cm3 )
Jaromír Čížek, J.Kmoch (jezdci kubatury 250 cm3) a konečně Václav Kinzl, tovární jezdec Jawy, Oldřich Hameršmíd (kubatura 350 cm3). Kubatura 500 cm3 nastupuje až od roku 1956.

pokračování