Miloslav Souček    *2.1.1931 

Narozen 2. ledna 1931 v Plzni. Bydlí od narození ve Stříbře v rodinném domě na Palackého ulici 663. Pouze v létě 1955 přesídlil kvůli zaměstnání na rok do Litic u Plzně, aby od konce r. 1956 do r. 1962 zakotvil v Divišově (okres Benešov), kde byl zaměstnán u výrobce motocyklů ESO. V roce 1963 se vrací do Stříbra. Jeho závodní kariéra probíhá v letech 1949 až 1963. Zpočátku se věnuje motokrosu i terénním soutěžím (enduru). V sestavě čs. trophy-teamu vítězí na Šestidenní v Mezinárodní trofeji (1956). Od r. 1958 se specializuje na motokros. Jako tovární jezdec zn. ESO se stává 4-násobným mistrem Československa. Největšími úspěchy na mezinárodní scéně je celkové 3. místo v mistrovství Evropy ve třídě do 250 ccm (1960) a celkové 4. místo v mistrovství světa ve třídě do 500 ccm (1961).

1947

Již v učení automechanikem u firmy Fr. Drexler v Plzni je fanouškem motosportu. S velkým zájmem sleduje ve Zlíně pořádanou první poválečnou Mezinárodní šestidenní motocyklovou soutěž a vítězství našich v Mezinárodní trofeji i Stříbrné váze.

1949

Hecování mezi učni končí Součkovou přihláškou na XI. jihočeskou automobilovou a motocyklovou soutěž spolehlivosti a vytrvalosti (29.5. České Budějovice). Na své vlastnoručně upravené 2-taktní ČZ 125t ji zvládá na zlatou medaili.
Další silniční závod Nepomucký trojúhelník dokončuje na 5. místě.
Na svém prvním motokrosovém závodě na terénu svatého Petra ve Stříbře 19.6. obsazuje 4. místo mezi juniory (začátečníky). Po vyučení v září nastupuje do zaměstnání ve Stříbře jako opravář motocyklů u Komunální služby.

1950

Terénní závody motocyklů získávají na popularitě.
14.5. Souček absolvuje soutěž v Praze 8, kterou absolvuje bez trestných bodů na zlacenou plaketu a definitivně podléhá kouzlu terénní jízdy.
3.6. poprvé vítězí v motokrosu ve Stříbře, když nenašel přemožitele mezi juniory ve tř. do 125 ccm.
Stříbro toho roku hostí také první celostátní soustředění jezdců motokrosu a terénních soutěží. Stále ještě teenager Souček mezi účastníky nemůže chybět.
V září zahajuje studium na Vyšší průmyslové škole automobilní v Mladé Boleslavi.
Souček se zařazuje mezi úspěšné závodníky, sezónu končí s bilancí 7 vítězství z 10 závodů. Pro další sezónu vylepšuje svůj stroj zcela novým 3-rychlostním motorem ČZ 150 ccm koupeným od spolužáka.

1951-1952

Pozvánky na závody přicházejí z celé republiky. Součkův závodnický kalendář zaplňuje pestrá směsice míst a podniků jako jsou Strakonický okruh terénem, Terénní závod „Zámeček“ v Plzni, Litoměřický terén, Rumburk, Nepomucký trojúhelník, Velká terénní cena v Liticích u Plzně na trati Čertova díra, pražská Šárka, Přerovská rokle, Brodecký terén v Brodcích u Týnce nad Sázavou. Skromně a na své náklady brázdí republiku a postupně se dostává do absolutní tuzemské závodnické špičky.
V červnu 1952 končí studium v Mladé Boleslavi a v létě nastupuje do zaměstnání ve Velo Stadion Rakovník.
Zásadní vítězství přicházejí v r. 1952 ve Stříbře a Chomutově v motokrosových závodech ve tř. do 150 ccm, kde Souček svými časy předčí i vítěze silnějších tříd 250 a 350 ccm. Jde o nejlepší doporučení pro vojenskou službu v Praze mezi elitními motocyklovými závodníky. Součka si osobně vyhlédl František Mošna, velitel motoristů ATK (Armádní tělovýchovný klub). Na 2-letou základní vojenskou službu nastupuje 1.11.1952 do Českých Budějovic.

1953

7.2. se Miloslav Souček žení. Manželství s Anežkou jim vydrží celý život. Ještě v tomto roce se jim narodí syn Miroslav, o 3 roky později přichází na svět syn Jan. Rodina jezdce doprovází na tuzemské závody, vyjet do zahraničí je nemyslitelné.
V dubnu se přesunuje na plánované místo v Praze. (Armádní středisko vrcholového sportu mezitím dostalo název Ústřední dům armády - ÚDA a o několik let později se definitivně přejmenuje na Dukla Praha). Pro rozvoj mladého terénáře je to ideální místo. Dukla soustřeďuje elitní závodníky, kteří zde pečují o motorky, trénují a závodí. Souček dostává 4-rychlostní terénní speciál ČZ 150 ccm s odpruženým zadním kolem.
Terénáři Dukly jedou závody, na které je pošle velení. Kromě oblíbeného motokrosu se tak Souček účastní i řady závodů v enduru. 15.-20.9. hostí Gottwaldov (nyní Zlín) 28. Šestidenní. V soutěži klubů končí na 2. místě ÚDA team I v osvědčené sestavě Souček – Chasák – Buchnar. Souček na ČZ 150 ccm absolvuje na zlatou medaili.
Daří se mu i v motokrosu. Na II. terénní dráze ve Stříbře ve tř. do 150 ccm je sice druhý za B. Roučkou, ale vítězí například ve Svitavách, Brodcích nebo Ostrově u Karlových Varů.

1954

  Na jaře Dukla šokuje techniky továren Jawa a ČZ, když vyráží do bojů na terénních speciálech s kyvnými přední a zadními vidlicemi vlastní konstrukce.
Souček začíná sezónu smolným zraněním v Šárce. Po uzdravení vítězí 11.7. ve Stříbře v III. terénní dráze ve tř. do 175 ccm.
Zážitkem se stává zájezd do Sovětského svazu k mezinárodní terénní soutěži (26.9. Moskva). Souček vítězí jako jediný z našich.
Říjnový motokros v Přerovské rokli se jede jako součást premiérového domácího šampionátu s názvem Přebor ČSR v terénních závodech. Souček v posledním závodě v dresu pražské Dukly končí 2. ve tř. do 175 ccm za B. Roučkou. Ten i díky tomuto úspěchu získává mistrovský titul v nejslabší kubatuře. Ve třídách do 250 ccm a 350 ccm se prvním mistrem republiky stává Jaromír Čížek, tovární jezdec Jawy a neporazitelná jednička té doby.
Přes vynikající sportovní podmínky se Souček na konci října dobrovolně loučí s Duklou a odchází do civilu za manželkou do Litic u Plzně. Vydařená sezóna Součkovi vynese čestný titul MISTR SPORTU.

1955

Po návratu z vojny pracuje v Liticích jako opravář strojů v podniku Silnice Plzeň. Protože úroveň terénních jezdců i strojů stále roste, musí nahradit svůj původní motocykl. Staví novou mašinu s přední kyvnou vidlici ale pouze 3-rychlostním motorem ČZ 170 ccm.
V motokrosu to díky slabšímu motoru není ono. Zvláště na rychlejších tratích Souček nestačí na tovární jezdce ČZ nebo členy Dukly s 4-rychlostními motory. Vybojovat vítězství ale dokáže, jako třeba v říjnu v oblíbeném Přerově.
Terénní soutěže se Součkovi daří dle představ. Obvykle sedlá tovární stroje a zajíždí soutěže na zlatou medaili. Vynikajícím úspěchem končí Šestidenní v Gottwaldově. Souček na stroji ČZ 150 spolu s Polánkou a Šťástkou vítězí v prestižní týmové soutěži o Stříbrnou vázu.

1956 

Z jara je v plzeňském krajském skladu Svazarmu pro někoho ze závodníků k dispozici 4-taktní motokrosový speciál ESO 500 ccm. Silné půllitry jsou u nás novinkou, ale Souček neváhá a ESO si zapůjčuje. Po květnové závodní premiéře v Šárce přichází Součkovi dobře známá trať Čertova díra v Liticích. Souček vyhrává v půllitrech před Kmochem a připisuje značce ESO premiérové motokrosové vítězství.
První zahraniční motokrosový start získává s čs. reprezentací na závodě ve francouzském Niortu poslední květnový víkend, kde končí 8., Čížek je až 11.
Souček i nadále exceluje v enduru. Na stroji ČZ 125 vítězí s naší reprezentací při Šestidenní v Garmisch-Partenkirchenu (NSR) v nejsledovanější soutěži o Mezinárodní trofej.
V motokrosu se postupně sžívá se svým půllitrovým Esem na tratích jako Beroun, Moravská Třebová, Sedlčany, Holice, Brodce. Vrcholem je pro něj závod v oblíbeném Přerově. Po nepovedeném startu se vydává z posledního místa do legendární stíhací jízdy, kdy vedoucího Čížka těsně porazí až na cílové čáře! Přesto se Čížek stává prvním mistrem republiky ve tř. do 500 ccm, Souček končí celkově třetí.
S šéfem Esa Simandlem si „padli do oka“, a tak Souček v prosinci nastupuje do ESO Divišov jako tovární jezdec. Bude se tak moci naplno věnovat údržbě motocyklů, vývoji, tréninku a závodění.

1957

V této sezóně bude Souček závodit již jako ZASLOUŽILÝ MISTR SPORTU.
Přestože by se ESO rádo věnovalo silnějším třídám do 350 a 500 ccm, kvůli šanci na mezinárodní úspěchy je přes zimu rychle dokončena dvěstěpadesátka.
5. května se čs. reprezentace staví na náročné trati u Ženevy k Velké ceně Švýcarska, která má velkolepý program zahrnující historickou premiéru MS do 500 ccm a ve tř. do 250 ccm premiéru Evropského poháru. V EP se Součkem (ESO) pojedou Čížek, Jaroslav Kmoch a Oldřich Hamršmíd (všichni JAWA), prvním a jediným Čechem na startu prestižního MS bude Souček. V MS z rozjížďky postupuje do finále, stejně jako v EP, kde dokonce své semifinále vyhrává. Ve finále EP vede, ale záhy odstupuje pro zranění. To jej později donutí vzdát i finále v MS. Součkova premiéra v MS se stala zároveň i derniérou na dlouhé 4 roky. Když se mu 30.5. v západoněmeckém Brühlu nepovede zajet na stupně vítězů, vedení Svazarmu ukončuje reprezentaci ve tř. do 500 ccm. Zatímco Čížek v EP do 250 ccm pokračuje a končí celkově 3., Souček se v něm objeví až v závěru sezóny v italském Pinerolu.
Léto Souček naposledy v kariéře vyplňuje endurem a opět výtečně. Na Jawě 250 startuje v naší reprezentaci při Šestidenní ve Špindlerově Mlýnu v soutěži o Mezinárodní trofej. Náš trophy-team končí druhý.
Na domácích motokrosových tratích jezdí Souček se střídavými úspěchy i díky nevyrovnané kondici jeho strojů. Výborně se mu podaří Česká Třebová, kde bere vítězný double. V 250 poráží Čížka, v půllitrech Kmocha. V mistrovství republiky tř. do 500 ccm končí celkově bronzový.

1958

Vedení Svazarmu Součka neveřejně na celou sezónu vyřazuje z reprezentace. Důvodem není výkonnost, ale politický účelový politický argument o jezdcově „nedělnickém původu“. Je tím zamezeno konkurenci z vlastních řad Čížkovi, který všestrannou podporu zužitkuje k suverénnímu celkovému vítězství v EP.   
Na domácích závodech však Souček ukazuje kvality své i vylepšených motocyklů ESO, které mají nové rámy a výkonnější motory. Sportovní veřejnost nechápe Součkovu absenci v reprezentaci, a o to více mu bude od teď držet palce.
Souček vyhrává kubaturu 350 ccm na všech 4 závodech tuzemského šampionátu a získává první titul mistra republiky. V půllitrech to dlouho vypadá na titul také, ale v posledním závodě v Přerově zaútočí Kmoch, a vyrovná Součkův počet bodů. O mistru musí rozhodnout součet časů z celé sezóny. Ten má Kmoch o neuvěřitelnou 1 vteřinu lepší a získává svůj jediný titul mistra republiky, Souček končí stříbrný…

1959

Po Čížkově evropském titulu už Souček není brzdou úspěchu a s kolegy Čížkem, Kmochem a Františkem Rónem vyráží do rakouského Sittendorfu k historicky prvnímu závodu mistrovství Evropy tř. do 250 ccm. 140. závod své kariéry pojede 11.4. na blátivé trati se strmými výjezdy a sjezdy, která jen pomalu vysychá v silném větru. Závod má 2 rozjížďky zhruba na 30 min. Souček v nich končí 4. a 3., což mu přináší celkové vítězství ve VC Rakouska. Jako druhý Čech v historii se stává vítězem závodu ME (dříve EP)! Slavný čs. triumf završují 2. Kmoch a 3. Čížek.
Další Součkův úspěch přichází ve VC NDR (1.5. Schwerin), kde se v hodinovém závodě na 1 jízdu probíjí z 11. místa až na 3. v cíli.
Ve slibně rozjeté sezóně Součka zastavuje smutná zpráva o tragické smrti jeho otce. Do závodění nemá moc chuť a s reprezentací se loučí už červnovými podniky ME. V nich si připíše jen 1 bod za 6. místo v západoněmeckém Ludweileru a končí s 13 body na celkovém 8. místě.
V mistrovství Československa končí stříbrný ve tř. 350 ccm a bronzový v půllitrech, ve kterých první titul pro ESO získává jezdec Rudé hvězdy Praha Vlastimil Válek z Pernarce.

1960

ESO Součkovi připravilo nové, výkonnější stroje. Ten se pro tuto sezónu vrací do čs. reprezentace pro ME ve tř. do 250 ccm. Po nepříjemném zranění zubů ve VC Švýcarska (3.4. Payerne) se dává rychle do pořádku a za 14 dní vítězí v motokrosu ve Stříbře ve třídách 350 i 500 ccm. Z deště a bláta VC Belgie (24.4. Verviers) pak vytahuje první 2 body z ME za 5. místo.
Po dvojitém vítězství před 100 tisíci diváků v Přerovské rokli přichází slavná VC Československa 22.5. v pražské Šárce. Národ žije motokrosem, a tak 80 tisíc nadšených fanoušků sleduje triumf naší trojice v 1. jízdě. Souček v tradiční kostkované košili v její polovině předstihl dosud vedoucího Válka (ČZ), z hloubi pole se na 3. místo vytáhl Čížek (JAWA). V 2. jízdě Součka přemůže pouze Angličan Jeff Smith (BSA), takže zlatý věnec zůstává doma. Součka na stupně vítězů doprovází stříbrný Smith, bronz bere jeho mladý krajan Dave Bickers (Greeves).  
VC Polska (29.5. Zabrze) potvrzuje výtečnou Součkovu jarní formu. Po boji mezi našimi a Angličany je konečné pořadí: 1. Bickers, 2. Souček, 3. Válek. Po zadřeném motoru v Itálii si Souček připisuje cenný bod za 6. místo ve VC NDR (12.6. Eisenach) a za týden si na nebezpečné pískové trati finské Ruskeasanty polepšuje o další 3 body za 4. místo.
Po zranění v Lucembursku Souček odstupuje pro závadu ve Velké Británii a ani ze švédského písku body neveze. Z průběžného 7. místa však útočí v posledním podniku ME ve VC SRN (4.9. Leichlingen). Zlobí ho motor, zlomí si žebra, ale přesto dojíždí v obou jízdách hned za novým šampiónem Bickersem. Druhý v ME končí Smith, zisk 6 bodů z posledního závodu posunuje na výborné 3. místo Součka!
Náš nejlepší reprezentant je králem sezóny i na domácích tratích a je korunován mistrem republiky v kubaturách do 250 a 500 ccm. Jeho bodové konto se v nich shodně zastavilo na maximálně možném počtu 24.
I díky Součkově práci se 4-taktní terénní motocykly ESO během několika let dostaly do absolutní špičky a dobře se prodávají po celé Evropě.

1961

Na tuto sezónu bude postavena čs. reprezentace také pro MS do 500 ccm a Součkovi se plní sen. Spolu s ním na strojích ESO pojedou Ervín Krajčovič z Dukly Praha a Josef Hřebeček, rodák ze Stříbra a od loňska druhý tovární jezdec Divišova. Naše stroje budou mít výhodu zhruba 40 kg proti švédským a britským motorkám, ty jsou oproti tomu lépe odpruženy.
Hned úvodní VC Švýcarska (9.4. Payerne) ukazuje, že Součkovi budou nejtěžšími soupeři ostřílení Švédové – předloňský mistr světa Sten Lundin (Lito), obhájce titulu Bill Nilsson (Husqvarna) a zkušený Gunnar Johansson (Lito). Končí 4. hned za nimi a pro naši vlast získává historicky první 3 body z MS.
Po účasti v ME do 250 ccm v belgickém Aywaille se Souček 30.4. vrací do Sittendorfu na VC Rakouska. I na půllitru se mu tu daří a z bahna vytahuje bronz. Stává se prvním Čechoslovákem na stupních vítězů v MS!
Ve Francii naši chybí, když dostává přednost ME do 250 ccm. V něm se Souček prosazuje na pěkné 4. místo v Šárce, ale v Polsku neboduje.
4.6. vidí Přerov premiéru MS na našem území. Miláček zdejšího publika Souček má na blátivé trati výborný start a 5 kol vede, než jej jako jediný předjede Nilsson. V 2. jízdě Souček 50 tisícům diváků dopřeje legendární zážitek, když pro domnělé zranění nohy ztrácí vedení a rychle se propadá až na 7. místo. Rozohní jej úder kamene do nosu a vstane z mrtvých. Bouřícím fanouškům předvede útok, kterému odolá jen vedoucí Nilsson. Ten vyhrává i celkově, Souček bere stříbro, lídr šampionátu Lundin je až za ním bronzový. Pro Součka je to výborný vstup do seriálu a průběžné 3. místo po 4 závodech!
Italská VC je opět pořadatelskou fraškou, do Británie nejedeme kvůli nákladnosti, v Nizozemí se naše naděje topí v neoblíbeném písku. Na klasice v belgickém Namuru sice Souček po startu vede, ale po pádu jej čeká stíhačka zezadu a nakonec jen 12. místo.
Za týden v Lucembursku (13.8. Ettelbruck) se však Souček vrací na stupně vítězů. Na těžké trati v hlubokém bahně odstupuje Nilsson pro poruchu motoru a Lundin si neohrožován dojíždí pro vítězství. Zbytek světa Souček poráží. Protože na drahý zájezd do Švédska nejedeme a v SRN se nezadaří, je Součkův bodový účet uzavřen na počtu 19 a celkově v MS do 500 ccm získává výtečné 4. místo! Mistrem světa je Lundin, za ním Nilsson a Johansson.
Při soustředění na reprezentační starty se Součkovi v žádné kubatuře nepodaří dotáhnout mistrovství republiky k titulu. Přesto zaznamenává úspěchy, jakými jsou např. vítězství v půllitrech při premiéře mistrovství republiky ve Stříbře nebo 3. vítězství v derniéře tradičního motokrosu v Ostrově n. O., kterým získal do trvalého držení tamní zlatou přilbu.

1962

Souček má připraveny nové stroje ESO. Nadějnou dvěstěpadesátku s inovativním desmodromickým rozvodem a výkonný půllitr s dlouhým zdvihem, silný už v nízkých otáčkách. „Desmodrom“ zprvu jede skvěle, ale po tovární repasi se už nejeví v takové formě a v úvodním dubnovém závodě MS do 250 ccm ve švýcarském Lausanne je z toho propadák a Součkův konec v reprezentaci. Vrací se do ní 20.5. v Šárce, ale i zde Součkovo ESO zaostává za 2-taktními stroji ČZ, a je z toho jen 10. místo.
Půllitr ESO je stále špičkový. Po květnovém závodě v Berouně, kde Souček vyhrál 1. jízdu a v 2. se velkým výkonem probil k vítězství z posledního místa, se na něm vrací na jeden závod do MS půllitrů při Velké ceně Československa (24.6. Přerov). Ukazuje svou třídu a v 2. jízdě dojíždí 3., když poráží mistra světa Lundina. Po 4. místě z úvodní rozjížďky to jen těsně nestačí na stupně vítězů a končí celkově 4.
Když ho nechtějí v reprezentaci, soustředí se na domácí závody. I díky vítězství 3.6. ve Stříbře získává v nejsilnější kubatuře svůj čtvrtý mistrovský titul!
Pro ESO přichází konec slávy. Již v průběhu roku z Prahy prosakují zprávy o plánovaném přidružení ke koncernu JAWA a konci vývoje terénních motocyklů. Souček tuto značku pomohl vytáhnout do světové špičky, takže pomáhat zavírat fabriku nechce. Navíc po 3 letech strávených z velké části po Evropě touží být s rodinou. Koncem roku se ženou opouští zaměstnání v Divišově a celá rodina se stěhuje do Stříbra.

1963

Bez továrního zázemí to není jednoduché, i když ESO má stále o Součkovy služby zájem a na vybrané závody mu poskytuje servis. Souček ale již nebude honit tituly, nyní se bude motokrosem bavit. Je oblíben mezi diváky, pořadatelé se o jeho start přetahují. Rozhodně stále patří mezi špičkové motokrosaře. Když se jede soukromě i s rodinou rozloučit s Evropou do západoněmeckého Bielsteinu na MS do 250 ccm, ještě před koncem 2. jízdy atakuje celkové vítězství. Prasklá řídítka ale znamenají konec závodu. Také v pražské Šárce se blýskne vedením po startu 1. jízdy ve zdejší premiéře MS do 500 ccm, stříbrný Válek na 2-taktní ČZ zde však zvěstuje přicházející soumrak 4-taktů.  
Mistrovství ČSSR ve Stříbře Součkovi sice nevychází pro poruchu motoru, ale koncem září si na těžké trati v Březolupech v půllitrech dojíždí pro stříbrný věnec, když ho dokáže porazit jen reprezentant Krajčovič.
S aktivní kariérou se loučí závodem do vrchu na skokanském můstku v Perninku v Krušných horách.
ESO bude v příštím roce začleněno pod Jawu. Končí éra 4-taktů, končí slavná značka, končí slavný jezdec…